SLOHY & STYLY: Renesance
Renesance, která vznikla ve Florencii počátkem 15. století, se do českých zemí dostala
až na jeho konci a usadila se zde až do první třetiny 17. století. Její název znamená
znovuzrození a je návratem k ideálům antiky a ke člověku, je jím tedy snadněji
uchopitelná a tvarově čitelnější, a tím se výrazně odklání od gotiky. Za jejího otce
a zakladatele je pokládán Filippo Brunelleschi, italský umělec a architekt. Právě díky
příklonu ke člověku se renesance uplatnila zejména v sekulární architektuře -
měšťanských domech, radnicích a šlechtických sídlech. Oproti gotice je při stavbě
používáno více materiálů - nejen kámen a dřevo, ale i cihly nebo kov. Pro renesanci
je typický rytmus a symetrie, půdorysy jsou většinou pravoúhlé a fasády jsou členěny
sloupy, pilastry, římsami nebo arkádovými ochozy. Pro fasádu byly typické štuky,
sgrafita nebo mramorové obklady. Často také byli využívání atlanti, kteří podepírali
předsazené konstrukce a vytvářeli tak dojem tíhy. Nejvýraznějším prvkem průčelí bývá
často vstupní portál. Ten je v jednodušším případě embosován (tzn. vystouplý), případně
lemován polosloupy, které nesou kladí. V pozdní renesanci jsou pak portály dekorovány
sochařskou výzdobou - nejčastěji rostlinnými a figurálními motivy. Do osy portálu se pak
mnohdy umisťoval ornament s erbem. Renesanční okna jsou obdélníková nebo zaklenutá
a bývají sdružována do dvojic. Otvory oken jsou obvykle lemovány polosloupy
a ukončuje je nadokenní římsa. Asi nejtypičtějším ozdobným prvkem renesance
je sgrafito, což je dvouvrstvá škrábaná omítka. Nejprve se nanesla tmavá spodní vrstva,
k jejímuž obarvení se používal popel nebo uhlí a poté se nanesla vrstva druhá, která byla
naopak světlá a hladká, ta se pak proškrábala a vznikl nějaký motiv (např. tzv. psaníčka).
Pokud byly barvy naneseny obráceně, jedná se o kontrasgrafito. V renesanci se již
začínají objevovat kopule a klášterní, zrcadlové nebo neckové klenby.
Pokud je zastropení rovné využívá se kazetových nebo trámových stropů. Pro renesanci
jsou typické i pravidelné a symetricky uspořádané zahrady, s terasovitým terénem
a přesně tvarovanou zelení (např. živé ploty nebo zastřihované stromy), záhony a cestami,
které od okolního světa oddělovaly zdi. Pozdní renesance se pak nazývá manýrismus
a jedná se vlastně o přechod k baroku. Významné renesanční památky České republiky
tvoří zámek a věž v Českém Krumlově (UNESCO), zámek v Litomyšli (UNESCO),
zámek v Telči (UNESCO), zámek Douleby, předzámčí Moravské Třebové. V Praze pak
např. Letohrádek královny Anny, míčovna Pražského hradu nebo Schwarzenberský
palác.