SLOHY & STYLY: Renesance

Renesance, která vznikla ve Florencii počátkem 15. století, se do českých zemí dostala až na jeho konci a usadila se zde až do první třetiny 17. století. Její název znamená znovuzrození a je návratem k ideálům antiky a ke člověku, je jím tedy snadněji uchopitelná a tvarově čitelnější, a tím se výrazně odklání od gotiky. Za jejího otce a zakladatele je pokládán Filippo Brunelleschi, italský umělec a architekt. Právě díky příklonu ke člověku se renesance uplatnila zejména v sekulární architektuře - měšťanských domech, radnicích a šlechtických sídlech. Oproti gotice je při stavbě používáno více materiálů - nejen kámen a dřevo, ale i cihly nebo kov. Pro renesanci je typický rytmus a symetrie, půdorysy jsou většinou pravoúhlé a fasády jsou členěny sloupy, pilastry, římsami nebo arkádovými ochozy. Pro fasádu byly typické štuky, sgrafita nebo mramorové obklady. Často také byli využívání atlanti, kteří podepírali předsazené konstrukce a vytvářeli tak dojem tíhy. Nejvýraznějším prvkem průčelí bývá často vstupní portál. Ten je v jednodušším případě embosován (tzn. vystouplý), případně lemován polosloupy, které nesou kladí. V pozdní renesanci jsou pak portály dekorovány sochařskou výzdobou - nejčastěji rostlinnými a figurálními motivy. Do osy portálu se pak mnohdy umisťoval ornament s erbem. Renesanční okna jsou obdélníková nebo zaklenutá a bývají sdružována do dvojic. Otvory oken jsou obvykle lemovány polosloupy a ukončuje je nadokenní římsa. Asi nejtypičtějším ozdobným prvkem renesance je sgrafito, což je dvouvrstvá škrábaná omítka. Nejprve se nanesla tmavá spodní vrstva, k jejímuž obarvení se používal popel nebo uhlí a poté se nanesla vrstva druhá, která byla naopak světlá a hladká, ta se pak proškrábala a vznikl nějaký motiv (např. tzv. psaníčka). Pokud byly barvy naneseny obráceně, jedná se o kontrasgrafito. V renesanci se již začínají objevovat kopule a klášterní, zrcadlové nebo neckové klenby. Pokud je zastropení rovné využívá se kazetových nebo trámových stropů. Pro renesanci jsou typické i pravidelné a symetricky uspořádané zahrady, s terasovitým terénem a přesně tvarovanou zelení (např. živé ploty nebo zastřihované stromy), záhony a cestami, které od okolního světa oddělovaly zdi. Pozdní renesance se pak nazývá manýrismus a jedná se vlastně o přechod k baroku. Významné renesanční památky České republiky tvoří zámek a věž v Českém Krumlově (UNESCO), zámek v Litomyšli (UNESCO), zámek v Telči (UNESCO), zámek Douleby, předzámčí Moravské Třebové. V Praze pak např. Letohrádek královny Anny, míčovna Pražského hradu nebo Schwarzenberský palác.