SLOHY & STYLY: Baroko

Baroko se na konci 16. století zrodilo v Itálii a ve 2. polovině 17. století už dominovalo takřka po celé Evropě. 

Původ názvu tohoto uměleckého slohu není úplně jasný a existuje několik teorií, které se snaží ho objasnit. Za nejpravděpodobnější se považuje ta, podle které výraz pochází z portugalského slova barocco, které označuje perlu nepravidelného tvaru. Jiná teorie zase vychází z toho, že se jedná o odvozeninu z řeckého slova báros, jehož význam je přetížený, ale i hojný. Dokonce existuje teorie, podle které se jedná o deformaci latinského slova verruca, jenž znamená bradavice.  Svůj název ale dostalo baroko až na konci 18. století a měl původně pejorativní nádech. 

Pro baroko je typická okázalost, pompéznost, dramatičnost, bohatství forem, pohyb a energie a důraz je také kladen na kontrasty (např. světel a stínů) a užívání alegorií. 

 Po renesanci, která svůj zájem směřovala spíše k člověku a jeho potřebám, se baroko snaží o opětovné povznesení se k Bohu a k věčnosti. V katolickém baroku, které se někdy nazývá radikálním barokem, je možné pozorovat témata, jako jsou zázračná zjevení, vytržení nebo mučednické smrti svatých. 

Barokní architekturu lze rozdělit na dvě skupiny. Na klasicizující baroko navazující na renesanci a později přecházející zhruba koncem 18. století do klasicismu (např. Kostel Panny Marie Vítězné na Malé Straně) a na dynamizující baroko, vyjadřující pohyb a deformující přímé linie, které pak přechází do rokoka (např. Kostel sv. Mikuláše na Malé Straně). 

Půdorys staveb měl většinou tvar elipsy nebo průniku elips a charakteristickým znakem barokní architektury je také kopule. Stavby jsou většinou masivního, symetrické, monumentální a jejich průčelí bývá zdobeno pilíři, pilastry (tj. polosloupy) a sochami. 

V českých zemích působilo velké množství architektů, mezi jinými např. otec a syn Dientzenhoferové, Carlo Lurago, Jan Blažej Santini Aichel se svou barokní gotikou nebo František Maximilián Kaňka. 

Mezi nejvýznamnější barokní památky patří například kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře (UNESCO), kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi, Mariánská Týnice s poutním kostelem Zvěstování Panny Marie nebo kostel sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského s jezuitskou kolejí v Březnici. 

V Praze je k vidění barokních památek velké množství - Valdštejnský palác, chrám sv. Mikuláše (na Malé Straně i na Staroměstském náměstí), Klementinum, Strahovský klášter, Černínský palác s protější Loretou a mnoho dalších.